• Romana Lišková: „Muzeum koroze“

    Již druhý rok si užíváme ve Svinarech komfortu nového mostu přes řeku Orlici. Most je bezpečný, jeho krásně modré zábradlí svítí do dálky a lidem se líbí, jsou spokojeni. Dokonce se nepotvrdily ani předpovědi škarohlídů, že se doprava na mostě výrazně zvýší a že přes most budou jezdit desítky kamionů. Co se týče frekvence dopravy, nic se nezměnilo. Místní obyvatelé jsou vlastně jedni z mála, kteří se na mostě mohou cítit bezpečně, neboť, jak je obecně známo, je technický stav mostů v ČR časovanou bombou. A přece je tu jedna vada na kráse. Co se to tam skrývá v trávě mezi břízkami u řeky? Je to dětská průlezka, pocta plukovníku Šrámkovi, černá stavba, moderní umění, anebo snad detašované pracoviště hradeckého kovošrotu? Bohužel, je to torzo původního mostu, které mělo lidem připomínat krásu jedinečné nýtované konstrukce a zručnost starých řemeslníků. To bylo záměrem těch, kteří o starý most, respektive jeho fragment, tolik bojovali a v čele s panem zastupitelem města Zárubou vymýšleli jeho nové umístění a užití po rekonstrukci. Jak to, že jemu a nikomu z nich aktuální stav této masy železa nevadí? Kde jsou „ochránci památek“, co rozdmýchali emoce, aby docílili svého. Docílili – ale jen z poloviny. Hromada nýtovaného zábradlí zde leží prolezlá rzí, a co možná stálo za záchranu tehdy, je dnes nenávratně pryč. Celá tahle nešťastná historie svinarského mostního torza mě navíc vede k pochybnostem a ptám se, zda můžeme uvěřit realizaci megalomanských projektů vedení města, když takovou „čudlu“ jako renovaci a umístění mostního torza s mimořádným nýtováním trvá tři roky a bez výsledku. Nejsou fi nance? Tak to bych měla jedno opravdu levné řešení: umístěme na plot ceduli „Muzeum koroze“ a nechme to tak. Když Kocourkov, tak se vším všudy

    Podělte se s ostatními...Share on Facebook
    Facebook
    Tweet about this on Twitter
    Twitter
    Share on LinkedIn
    Linkedin