• Zamyšlení ke dni studentstva, 17. listopadu

    Tradiční listopadové setkání pořádané Univerzitou Hradec Králové při příležitosti Mezinárodního dne studentstva poprvé vyhlášeného v Londýně v roce 1941 tedy před 73 lety bylo důvodem k následujícímu zamyšlení. Je to mimochodem jediný mezinárodní významný den českého původu. Datum studentského svátku mne inspirovalo k zamyšlení se nad smrtí některých studentů v letopočtech minulého století na území naší republiky zakončených devítkou. Dovolte mi tedy letmý pohled do historie.

    Byl to 4. březen 1919, kdy československé četnictvo hrubě potlačilo zcela pokojné demonstrace sudetských Němců inspirovaných deklarací práva na sebeurčení národů prezidenta Wilsona, nespokojených se svým zařazením na území Československa. 54 lidí při potlačení zemřelo, 84 bylo zraněno. Jistě mezi nimi byli i němečtí studenti. Pozůstalí po zemřelých nebyli nikdy odškodněni, pachatelé nebyli nikdy označeni.

    O dvacet let později je to známý příběh Jana Opletala. Začal se úžasným vzedmutím Čechů při oslavách zakázaného svátku 28.řijna, s ohledem na všední den s účastí převážně studentů, těžkým Opletalovým střelným zraněním, úmrtím a následným pohřbem 15. listopadu a již známým uzavřením vysokých škol, internací více než 1100 studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen a 9 lidmi ihned popravenými. I můj otec tam strávil více než tři roky a mohu vám říct, že na talíři ani v kastrole u nás doma nesměl být ještě desítky let poté nikdy žádný zbytek.

    Pojďme dále. Již deset let na to v roce 1949 bylo opět všechno jinak. Tentokrát Češi Čechům. Vzpomeňme mimo jiné Borise Kovaříčka a Karla Bacílka, 16.5. odsouzené studenty komunistickým režimem spolu s dalšími 66 osobami z nichž polovina byla rovněž studentů a popravenými hned 24.5. téhož roku společně s Karlem Hruškou.

    A pro změnu opět po dvaceti letech se píše rok 1969 kdy 16. ledna umírá Jan Palach a po něm 25. února i Jan Zajíc stejným způsobem. Od té doby naštěstí uplynulo 45 let bez podobných tragédií, navíc v polovině doby rozdělené krásným koncem roku 1989. Všichni si toho jistě vážíme a jsme nesmírně rádi, že tomu tak je.

    A v dnešní dny jen jedna krátká zpráva z tisku : 10.11.2014 na severovýchodě Nigérie po sebevražedném útoku nejspíše islamistické skupiny Boko Haram 47 mrtvých a 79 zraněných středoškoláků. A to všechno za pár vteřin.

    Podle mého názoru bychom nejenom z těchto důvodů měli plnit své mezinárodní závazky plynoucí z našeho euroatlantického propojení, nezavírat oči nad porušováním lidských práv, nebagatelizovat i malé, ale pozor existuje vůbec malý válečný konflikt pokud jste uvnitř?. Netvářit se, že se nás to netýká a že se to nějak vyřeší. Neměli bychom naší zahraniční politikou vyvolávat u spojenců zděšení, ale spíše trvale dobrý pocit. Nemuselo by se nám to do budoucna vyplatit. Generace před námi to zažily na vlastní kůži.

    Zdeněk Fink

     

     

    Podělte se s ostatními...Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedIn