• Zdeněk Fink k výročí založení republiky

    Zdeněk Fink k výročí založení republiky

    Dnešní den je pro nás v České republice jistě nejvýznamnějším státním svátkem

    Nahlédněme společně na to, jak byl slaven v různých dobách naší 96leté historie. Jak ho politici i veřejnost v minulých desetiletích prezentovali, co zdůrazňovali, co naopak zamlčovali nebo dokonce po dlouhá desetiletí dehonestovali, s jakým étosem či patosem o něm mluvili. Většinou ze stejných míst a sálů, každopádně od roku 1920 i pod jednou z nejkrásnějších státních vlajek autora Jaroslava Kursy.

    Podíváme-li se do historie, pak prvním takovým veřejným projevem bylo v roce 1928 poselství prezidenta T. G. Masaryka k československému národu. Racionální projev s patřičným étosem masarykovské první republiky, ve kterém byly zdůrazňovány zejména ideály humanitní a demokratické, vystřídal v letech nástupu nacismu pocit ohrožení i touha ho porazit a nepustit na naše území.

    V okupovaných Čechách se samozřejmě 28. říjen nemohl slavit vůbec, lidé si tento svátek připomínali tajně. Ve svých pravidelných promluvách z Londýna ho ale ve vysílání BBC v r. 1944 připomněl například ministr exilové vlády Jaroslav Stránský.

    Už o rok později, v roce 1945, se ale 28. říjen opět slavil – s hudbou, projevy i vojenskou přehlídkou. Vystoupil na ní i prezident Edvard Beneš. Zdůraznil přitom hrdinství československých vojáků v letech druhé světové války a vyzval je, aby byli vždy připraveni hájit svou vlast! Jistě je paradoxem, že to byl právě on, kdo rozhodl o neslavném konci mobilizace čs. armády v r. 1938 a přijal mnichovský diktát.

    A při stejné příležitosti promluvil i tehdejší ministr obrany, hrdina od Buzuluku a Dukly, generál Ludvík Svoboda. Tehdy ještě vyzdvihoval nejen hrdinství vojáků své, tedy východní armády, ale i těch, kteří bojovali na Západě. Zmínil se dokonce přitom i o československých letcích a jejich hrdinném působení zejména v Anglii. Tehdy ano, o mnoho let později už ne.

    Uběhly však pouhé tři roky a po únoru 1948 se při oslavách 28. října mluvilo docela jinak. Pryč byly masarykovské humanitní ideály i hrdinství československých letců v RAF. Prezident Klement Gottwald pateticky oslavoval Sovětský svaz a tehdejší premiér Antonín Zápotocký vyhlásil první, gottwaldovskou pětiletku. A přímo ve slavnostní řeči stihl vyhrožovat všem, kdo ji nebudou plnit! A v podobném duchu, i když pochopitelně mírnějším, se nesly proslovy dalších komunistických prezidentů.

    Muselo uběhnout dalších 45 let, než o 28. říjnu promluvil československý a později český prezident Václav Havel opět civilně a bez patosu. Neokázalými slovy bylo v podstatě řečeno jen trochu jinak totéž, co prezident TGM řekl v roce 1928. Nezbývá, než si přát, aby nám takový přístup dlouho vydržel. Za čtyři roky bude naše země slavit stoleté výročí. Přesto nejsme ve výkladu této novodobé historie zcela upřímní. Máme tedy ještě čtyři roky na to, abychom si jako Češi, Moraváci, Středoevropané, Čechoslováci nebo Čechoněmci, vítězové nebo poražení udělali v našich dějinách jasno. Tak, abychom to do té stovky stihli. Kým jsme, kam jdeme, s kým a kudy. Dnes už tu možnost máme pouze ve svých rukou a zdá se, že si s ní někdy tak nějak nevíme rady. Stále ještě nedokážeme nebo nechceme některé věci přesně pojmenovat, některé přestat zamlčovat a jiné naopak přestat proti smyslu dějin povyšovat nad ostatní.

    Podělte se s ostatními...Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedIn