• Zdeněk Fink: Pojďme společně toužit po dobrých věcech

    Zdeněk Fink: Pojďme společně toužit po dobrých věcech

    Projev primátora města Hradec Králové MUDr. Zdeňka Finka u příležitosti oslav Dne vzniku samostatného československého státu (28. října 2015):

    V moderních dějinách nejenom naší země jsou zlomová data předcházena touhou většiny obyvatel území po změně. Je samozřejmé, že i u zrodu naší první republiky v dnes vzpomínaném roce 1918 stála veliká touha většiny obyvatel po tom, abychom se územně osamostatnili, abychom si o věcech rozhodovali sami a abychom využili potenciálu námi spravovaného území k vytvoření samostatného prosperujícího státu.

    Jistě by to nebylo možné bez vzdělaných a politických zkušených vůdců, kteří se postavili do čela této všeobecné touhy. Podařilo se jí přetavit ve skutečnost průmyslové vyspělosti vysoké demokratické úrovně a výrazné hrdosti na vzniklou republiku. Ta samozřejmě nebyla stejná u všech pestrých národností v ní žijících. Plně se to projevilo na touze velké většiny německých obyvatel po změně v letech 1938 a 1939. Bohužel nejen jich.

    Pouhá touha mobilizovat a bojovat nám nebyla nic platná. Naopak. Touha svrhnout nacistický režim a vrátit naši zemi do předválečných pozic byla hlavním motivem sjednoceného odboje a všech ostatních akcí v květnu 1945, jímž předcházelo nezapomenutelné Slovenské národní povstání. Bohužel zdařilá, ale nemocná touha uchopit moc nikoliv vybudovat spravedlivý stát, jak bylo deklarováno, provázela naši zemi od roku 1948 až do krásného konce roku 1989.

    Letos slavíme 26. výročí těchto převratných, středovýchodní Evropu kopírujících změn. V lednu 2016 také oslavíme 23 let trvání samostatné České republiky. Součtem od roku 1945 snad nikdy v dějinách pokrývajících naše území nebyla tak dlouhá doba klidu vhodná k práci a tvoření rezerv.

    Teprve letošní rok postavil před naši republiku opět větší výzvu ve formě obrovské vlny mimoevropských imigrantů zaplavujících Evropu. Je třeba se proto ptát. Toužíme po něčem, a co to je? Jak chceme správu a prosperitu naší země posunout dál? Čím můžeme Evropě i sami sobě prospět? Chceme jen brát nebo i dávat? Jsme skutečně takovými Evropany a Euroatlantiky, jak se někdy tváříme navenek? Je naší největší touhou pouhý konzum? Politické vedení naší země v podobě velké trojky pánů Zemana, Sobotky a Babiše na tyto otázky podle mého názoru odpověď svým vystupováním nedává. Filosofové jsou slyšet jen okrajově a kladné hrdiny rodí vždy až krize nebo válka. Je nutné nechat věci dojít tak daleko?

    Pojďme tedy opět po letech zkusit společně toužit po dobrých věcech, klaďme si ve své touze pozitivní cíle tak, jako si je kladli Štefánik, Masaryk a Beneš a stejně s nimi Pospíšil, Ulrich a Pilnáček, pak budeme moci prožívat nádherné pocity z dosažení cílů po předcházejícím příjemném napětí, kterému se u nás od pradávna říká TOUHA, bez které nelze prožít plnohodnotný život.

    Podělte se s ostatními...Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedIn