Koloběžky vždycky patřily tak nějak k dětství. Kdysi dávno, když jsem byl malý, byl postup jasný.
Tříkolka (tenkrát ještě nebyla odrážedla), po ní koloběžka a pak kolo, třeba i tátovo, na kterém se dalo jezdit třeba pod rámem. Postupně se ale z koloběžek staly i dálkové dopravní prostředky a já s obdivem pozoruji turisty s bágly obloženými koloběžkami jak bez převodů klouzají do kopců, když je míjím na kole. Teď je v mrňavém provedení máme v Hradci Králové všude. Vedení města předložilo v červnu na zastupitelstvu memorandum. Možná podobné tomu, co před časem vypověděla s provozovateli Praha. Otázkou ale zůstává, zda je vůbec nutné nějaké memorandum.. Neměla by se každá podnikající firma ve městě chovat slušně a v souladu s platnými pravidly a zákony? Neměla by každá firma respektovat domluvená stanoviště a zábory? Nad to, memorandum závazné není a provozující firmy nijak za uživatele nezodpovídají.
Pomoci podle mne může jedině úprava legislativy, která dá všem bývalým samohybům na elektrický pohon jasná pravidla. Přílba, rychlost, zvýšení pravomocí obcí při regulaci různých typů mobility, případně další vymezení. A to nemluvím o výrobě elektřiny, lithiových bateriích a lidech, pod jejichž mohutnými postavami vidíme kolobrndu až na poslední chvíli, čímž jsou vystaveni nebezpečí všichni okolní účastníci provozu. V poslední době omílají ve vedení města i novináři neschválené memorandum, o ničem to není. Pojďme v našem cykloměstě pořádně šlápnout do sdílených kol za podpory města, jsme přece v Hradci Králové.